Téměř léto a přitom stále brzy na jarní úklid v mé mysli.

28. května 2011 v 0:34 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Nuže dobrá, po neplánované, ovšem nikoli nepotřebné pauze od blogování o sobě dávám znovu vědět, přičemž má omluva patří především Gabrielovi, kterému jsem se k sepsání nového článku zavázala již před hodnou chvílí. Nehodlám plýtvat Vaším časem prázdným obhajováním sebe sama a bez studu ihned přiznám, že jsem tak učinila jen z mého osobního rozmaru a lenosti, nanejvýše snad z jakéhosi pocitu, který mi dával bez ustání vědět o marnosti mého života.
Navzdory tomu však nemohu říct, že za onu dobu do mého života nezasáhlo nic či nikdo nový. Z těchto událostí bych vyzdvihla letošní MayDay, festival s politickým přesahem organizovaný Antifašistickou Akcí. Přátelská atmosféra, která tam vládla, ať už přičiněním vystupujících kapel, či mariánkovou vůní, která se šířila do dalekého okolí, byla zkrátka působivá, stejně jako individua, se kterými jste se tam mohli seznámit (přičemž označením "individua" mám na mysli spíše sebe, obzvláště pak po intimní chvilce s panem Alkoholem).
Já nakonec tedy zakotvila u skupinky pankáčů, z nichž mne jeden upoutal natolik, že s blížícím se koncem večera zazněla i věta "Pojedeme tedy metrem, nebo půjdeme souložit?". Není snad nutné dodávat, která z oněch možností se mi zdála lákavější.
Nu, co dodat? Vykládáním o reparátu z Němčiny, jehož hrozba na mě doléhá den za dnem surověji, nebo snad o mém novém spolubydlícím, potkanovi Tylerovi Vás mohu zahltit v rozumnější čas.

Ronnie Allan Reckless
 

Chvilka pro Baudelaira a mražené jahody.

28. dubna 2011 v 2:35 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Miluji kouzlo těchto chvil, kdy se většina nás již uložila ke spánku a svět se rázem proměnil v poklidné tiché místo vstřícné ke všem snílkům a ztraceným duším. Chvíle, kdy v neproniknutelné temnotě mimo falešné bezpečí a teplo našich domovů jako by se zastavil čas a naše životy nepotřebovaly ničeho, než každodenních drobných radostí, které zůstávají v rušném prostředí, počínajícím prvním ospalým slunečním paprskem, nedoceněny, či zcela nepovšimnuty. Jaká nádhera, vyhlížet v pozdní čas z okna a těšit se do nového dne, jenž paradoxně nedovede nabídnout více, snad jen potěchu ze společnosti nyní spících, jen vybrat si takovou, která ve své zaslepenosti nedřímá i v tento čas.


Jdi se už kurva bodnout světe.

19. dubna 2011 v 21:04 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Po neuvěřitelném koncertě, kdy Cancer Bats Praze již po několikáté potvrdili, že živá vystoupení v jejich podání mají zcela zničující efekt na těla pogujících, obzvláště jsou-li tak ujetí, že sundat si na tuto činnost boty, se jim zdá jako vcelku rozumný nápad, by leckdo od mé osoby (včetně jí samé) čekal pozitivně laděný článek. Omyl. Nesnáším ono znovunavracení se k rutině, nesnáším toto prostředí, ve kterém se společnost snaží mírnit a směřovat naše emoce, nesnáším lidi, kteří se na alternativní způsoby žití dívají skrz prsty a pokrytectví jim tak vlastní a nám tak nucený. Nesnáším společnost, ve které jsem nucena žít.
Uff, dobrá, nechme toho, vraťme se třeba k onomu koncertu, když už mám onu nutkavou pořebu psát. Nebudu se opakovat s tím, jak úžasný věru byl, jelikož to za mě již neuvěřitelně obratně vylíčila Lady Cancer, která je mimojiné také úžasnou (a především tolerantní) osobou.
Škoda toho, že hned po koncertě musela sednout do auta a absolvovat cestu domů. Tedy, ne že by mi to neposkytlo volný čas k dalšímu ničení mého těla - rozumějte kouření - a následnému seznámení se s třemi příjemnými hochy, z nichž s jedním jsem se nakonec loučila až ke třetí hodině ranní, poté, co nás vyprovodili se zavírací hodinou ze dvou klubů a já měla možnost zjistit, že líbá vskutku božsky.
(Jak člověk pozná, že je děvka? Když se po sdělení těchto faktů přátelům, dočká reakce "Takže jsi s nikým tentokráte nespala?".)
Tehdy jsem se tedy ocitla sama, již bez cíček na Kobyliském náměstí, odkud jsem se díky rozumně navrženému jízdnímu řádu vydala na devítikilometrovou vycházku do místa svého bydliště. S nalomenou kůstkou v noze a nižádnými světly, která by byla podél silnice jsem si cestu věru vychutnala a v pět ráno zapadla do postele, odkud jsem tedy v šest vylezla abych strávila hodinku ve škole. Většího výkonu jsem schopna nebyla, stejně jako nyní delšího článku.

PS. Věřili byste, že onen klučina měl vizáž onoho pana Božského v záhlaví?
PPS. Věřili byste, že onen klučina se opravdu líbal se stvořením tak nebožským, jaké jen může být, tedy se mnou?

Ronnie Allan Reckless
 


Creepy boys are the best.

6. dubna 2011 v 21:43 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Chňocht. Tak totiž vrní Fretná Chrochtobuznost když se u ní na skok zastaví příjemná nálada. Nedělejme ohledně toho zbytečné okolky a hned na počátku objasněme, že Paní Chrocht je v mém případě zkrátka jen další variací jak říci ono slůvko já. Díky Ti facebooku a Douglasi Adamsi. Čímž se dostávám ke dvoum věcem, z nichž ani o jedné jsem neplánovala mluvit, avšak nyní je už zkrátka nehodlám opomenout. Jednak si mne samozřejmě můžete přidat na té v dnešní době tak popularizované xichtknížce právě pod již zmíněným jménem Fretná Chrochtobuznost a podivit se kdože tyto články plodí, a jinak bych ráda pozvala ony imaginární čtenáře, jež pochopitelně bydlí v Praze a Brně, kde pročítají díla Douglase Adamse se stejnou oblibou s jakou páchají pro zbytek společnosti vskutku nepochopitelné akce. Již nyní je jim zajisté naprosto jasné, že se hodlám zmínit o letošním Ručníkovém Dni, spadajícím sic až na 25. květen, avšak již nyní vcelku aktuální záležitost a vyzdvihnout právě knihy tohoto Anglického spisovatele. Nuže, nyní však zpět k Vám ostatním a prapůvodní myšlence tohoto článku. Slavnostně se totiž chystám oznámit, že ona submisivnější a ostýchavější stránka mé osobnosti byla konečně spoutána růžovými plyšovými pouty z výprodeje a přemožena tou, jíž není proti mysli nápad, že onoho 14. dubna bez ohledů na následky tak pošetilého počínání jednoduše onomu metalistovi, jež mimochodem neztratil na kráse ani přitažlivosti, oznámí právě to, jak neuvěřitelně je jím vzrušována. Šílené, avšak alespoň fakt, že večer toho dne bude legendární takovým způsobem, jež by nenechal chladného či zachmuřeného snad ani E.A. Poea, tudíž mi zajišťuje jisý výhled na zlepšení či snad zdokonalení nálady mi dodává odvahy.

Vaše nadržená Ronnie

Wrong!

1. dubna 2011 v 19:54 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Ach ano, ukažme si na ní! Ona si zkrátka nenechá poradit. Jako by snad netušila, že její tělo má ten nepříjemný zvyk reagovat safra rychle a safra silně na jakékoliv škodliviny, které mu dopřeje. Jako by se snad tolikrát nepřesvědčila, že už v jednom doušku coly je dostatek kofeinu na to, aby celou noc pobíhala po té vísce, kterou obývá, jako nadržená veverka. Nejinak je tomu dnes, obzvláště díky tomu, že množství onoho kofeinu kolujícího jejími žilami je mnohonásobně vyšší než si dovolila uvést jako případ. Avšak což, dnes je přeci Apríl, den, kdy většina neoriginálních, rádoby vtipných výstřelků nutí naší společnost dívat se na skupinu vyšinutějších s větší benevolencí. Za tu by Vám, mimochodem byla Ronnie chystající se právě oznámit, že pro ni po více než roce vegetariánství nadešel vhodný čas přestoupit na veganství, byla převelice vděčná. Klidně ji ukamenujte, avšak ona se o tom zkrátka nedokázala nezmínit, slovo psané s sebou zkrátka nese větší závazky než slovo mluvené a přesně ty, jak doufá, jí budou motivací. V tuto chvíli myslím, netřeba z její strany dodat více, obzvláště je-li její přítomnost již očekávána Generálem Tacticusem.

Ronnie Allan Reckless

"A za chvíli na tebe zaútočí netopýr a jsi v píči. xD"

30. března 2011 v 1:33 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Také se Vám stává, že když si pouštíte vaší oblíbenou hudbu ve sluchátkách (ať už proto, že to s sebou nese výhodu naprosté izolace od okolí, či jen abyste uspokojili matku, která tomu "vřískotu který se dá jen stěží označit za hudbu" stále nepřišla na chuť) tak se rozsah hlasitosti najednou stává nedostačujícím? Mě tato situace obtěžuje denně, obzvláště podlehnu-li pokušení zaposlouchat se do tvorby Mötley Crüe, geniální hair metalové skupiny jejíž songy mě zkrátka dokáží nakopnout a hodit do naprosto šíleně dekadentní nálady i po několika desetiletých od jejich vydání. Což mi mimochodem připomíná, že ze čtyř různých autobiografií týkajících se této party, pro kterou nikdy neexistovalo pravidlo, jež by nestálo za to porušit, jsem se zatím prokousala jen těmi dvěmi, které byly v češtině, tudíž bych měla svou angličtinu co nejdříve vystavit této výzvě. (A to se má osoba ještě opoměla zmínit, že v následujících týdnech by se měla do prodeje dostat v pořadí již druhá kniha baskytaristy Nikkiho Sixxe - This Is Gonna Hurt.)

RAWWWRR!

23. března 2011 v 21:32 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

We will never sleep, 'cause sleep is for the weak. And we will never rest, 'til we're all fucking dead... zní Oliho nezaměnitelným hlasem v písni Diamonds Aren't Forever a já si mohu jen z duše přát, aby se mi v období chudém na spánek, za jaké mohu považovat i dobu nynější, dostávalo alespoň z poloviny energie co jemu. Nakonec, dalo by se říci, že i za ten zbytek sil, které mne nyní po ránu nutí přemoci únavu a vrhnout se do nového dne, vděčím vedle kafe, právě jemu a zbytku Bring Me The Horizon. Vždyť co jiného by nadšeného fanouška povzbudilo více, než oznámení oblíbené skupiny o chystaném koncertu v blízkosti jeho bydliště doplněné vydáním nového videoklipu? Ach ano, i tato pětice nadaných hudebníků se rozhodla v letošním roce, konrétně v červnu navštívit naší Republiku, odehrát v Pražském Rock Café konzert a uvést tak Ronnie v patřičný údiv následně vystřídaný vlnou přehnaného veselí.

Utíkejte - nadopovaná Ronnie!

18. března 2011 v 23:11 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Zda-li někdo z vás tuší, co přichází, když se k večeru Ronnie dostane k nechráněné piksle kafe, následkem čehož trpí přemírou energie, kterou nemá kde zužitkovat? Ano, už to tak bude, že přesně v takových chvílích vzpomene na tento blog. Tudíž se vás mí milí chystá v nadcházejících chvílích obeznámit s pro vás zcela nepodstatnými skutečnostmi, za jaké lze považovat kupříkladu tu, že The Devil Wears Prada už ve studiu pracují na novém albu, nebo že na letošní Colors Of Ostrava dorazí skupina Johnnyho Rottena, dříve zpěváka Sex Pistols a na závěr dodá, že už začíná být lehce zoufalá, kde že toliko peněz vezme. xD


Ronnie Allan Reckless

Pro Pana Gabriela, nechť mé duši nyní dopřeje chvíli poklidu. xD

17. března 2011 v 10:49 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS


Nuže dobrá, opět jsem se přesvědčila jak nedočkavá a nepochopitelná stvoření lidé jsou. Obzvláště Ti, jež z jakýchsi prazvlášních důvodů navštěvují můj blog a prahnou po tom číst mé pomatené příspěvky.
Tož dobrá, mí milí podivní přátelé (a vězte, že je to míněno jen v onom dobrém slova smyslu), dovolte mi podělit se s vámi o zážitky z dnů nedávno minulých, tedy víkendu abych byla přesná, jelikož ten bych v momentálně dosti zmateném rozpoložení v jakém se nalézám popsala dobou, kdy jsem se cítila nejšťastnější. (Jak sentimentální, proneslo právě svým cynickým hlasem mé druhé já.) Nuže, Ronnie se zkrátka vydala do vzdálených končin naší Republiky, kde nalezla levné víno, značné množství cigaret a především muže dokonalého ve svém podobenství s Nikki Sixxem a jejími názory. Mí přátelé by mohli vyprávět jakou euforii dokáže přinést člověku dobrý sex. Zakončeme tedy mé vyprávění právě tímto momentem a vynechme mou angínu, mé modřiny, které na mém těle stále zůstávají jako trofeje a především návrat do reality, který se nyní zdá být tak obtížný.

Ronnie Allan Reckless

Crazy Bitch!

4. března 2011 v 21:54 | Ronnie Allan Reckless |  Me And My Fuckin BS

Nějak začínám mít pocit, že život opět začíná nabírat na obrátkách. Nejen, že se k nám v nejbližší době chystají dorazit čtyři pro mě vyjímečné skupiny, tedy Silverstein, kteří vysoupí dokonce za podpory While She Sleeps, brzy poté Cancer Bats a sérii koncertů, jejichž frontmani si nejspíš vytyčili za cíl zruinovat mé tělo i peněženku zakončí výborní As Blood Runs Black, ale zároveň se snad podruhé v životě začínám těšit na léto, jelikož na jednom z Českých festivalů jsou jako potvrzení hosté uvedeni Cradle Of Filth. ^^ Nezbývá mi než prohlásit, že má dušička se tetelí blahem, obzvláště když jí nedávno zveřejnili na jedněch webovkách článek. Ach ty prudké změny nálad. :]

Ronnie Allan Reckless

Kam dál